čtvrtek 31. prosince 2015

Spoluzakladatelka australské radikální feministické skupiny „Femen“ obrátila: Podpora rodiny, boj proti potratům a... omluva křesťanům!

Sara Fernanda Giromini, rovněž známá pod přezdívkou „Sara Winter“, když se stala v roce 2012 spoluzakladatelkou radikální feministické skupiny „Femen“ v Brazílii a účastnila se řady obscénních polonahých protestů za „práva žen“, nyní však, po třech letech, obrátila strany a vyhlásila válku feminismu i potratům! Rovněž se omluvila křesťanům za své předešlé urážlivé chování...

Náhlá životní změna

Změnu v životní filozofii této mladé ženy bylo možné pozorovat už od října tohoto roku, když vyjádřila pokání nad potratem svého prvního dítěte přiznávajíc, že to bylo nedávné narození toho druhého, jež změnilo její smýšlení ohledně práva na život. 

Dnes jsem učinila pokání za potrat a prosím o odpuštění,“ píše Giromini. „Včera to byl přesně jeden měsíc od narození mého dítěte a můj život získal zcela nový význam. Toto píšu a mé dítě mi poklidně spinká na klíně. To je ten nejlepší pocit na světě.

Giromini také varovala ženy, které se nacházejí v obdobně zoufalé situaci, jako kdysi ona, a uvažují o potratu: „Prosím všechny ženy, které chtějí jít zoufale na potrat, aby si to důkladně rozmyslely. Bylo mi velmi líto, že jsem to udělala. A nechci to samé i pro vás, “ dodává šťastná matka.

Vystřízlivění a omluva křesťanům

V měsících, jež následovaly, vyjevila čtenářům své „vystřízlivění“ z opia feminismu, genderové ideologie a rovněž odsoudila svou předešlou „bisexuální“ orientaci. Také vyjádřila lítost nad tím, že urazila křesťany v sehraném divadélku, když se v roce 2014 účastnila „polibku stejného pohlaví“ s další polonahou dívkou s křížem v pozadí, před významným kostelem v Rio de Janeiru. Tato fotka se stala v Brazílii ikonou homosexuálního opovržení vůči křesťanství.

Žádat o odpuštění není rozhodně nic jednoduchého,“ říká Giromini v Youtube videu „Žádám křesťany o odpuštění za feministické protesty.“ „Zašly jsme moc daleko a skončilo to tak, že jsme urazily mnoho věřících i nevěřících lidí,“ dodává i s uznáním, že šlo o formu „blasfemie“. Nakonec naznačila, že sama prožívá pokrok ve svém duchovním životě, přestože přesná povaha její současné víry zůstává neznámá. 

Feministické hnutí je sekta

Ačkoliv Femen opustila již v roce 2013 poté, co dané hnutí označila za „pouhý byznys“, pokračovala nadále v polonahých protestech jako vůdkyně nové feministické skupiny „Bastardx“ – složené jak z žen, tak i mužů. Nyní však zcela otevřeně odsoudila feminismus a označila toto hnutí za sektu, která využívá ženy jako objekty k propagování lesbismu a kryje pedofílii ve svých řadách. 

Pro feministickou sektu nejsou ženy inspirací, ale primární hmotou, a to v nejhorším smyslu tohoto pojmu. Jsou to praktické objekty užitečné pro účel zažehnutí nenávisti vůči křesťanství, proti mužům, proti kráse žen a proti rovnovážnosti rodiny. Toto je feminismus, a garantuji vám, že je přesně takový, protože já jsem byla uvnitř!

Zvrácenosti uvnitř hnutí

Viděla jsem feministické hnutí, jak kryje pedofily,“ píše Giromini. „Viděla jsem feministické hnutí pronásledovat ženy... Jsem svědek faktu, že pro moderní feministické hnutí nejsou ženy důležité, ale slouží jako palivo, které zapaluje nenávist, kterou feministická sekta nemůže nechat zemřít.

Giromini dále říká, že se cítila feministickým hnutím tlačena k tomu, aby se prohlásila za „bisexuálku“, čímž si získala maximální respekt. „Lesbické a bisexuální ženy mají mnohem silnější hlas a respekt uvnitř hnutí, a tak když jsem hledala uznání ve svém boji, s každým dalším dnem jsem rozebírala svou heterosexualitu a nahrazovala jí umělou bisexualitou.“ Jakmile však Giromini opustila feminismus, vyprchala spolu s tím i její „bisexualita“...

Ve své nové knize „Mrcho, ne! Jak jsem byla sedmkrát zrazena feminismem“ (Vadia não! Sete vezes que fui traída pelo feminismo), píše Giromini, že byla opakovaně nabádána k užívání drog, k náhodilému sexu, a byla dokonce obtěžována lesbickou ženou – feministkou, která tvrdila, že bojuje za rovnoprávnost žen. Giromini poznamenává, že to byla paradoxně starší konzervativní „antifeministka“, při jednom z ojedinělých okamžiků, kdy se k ní někdo choval laskavě (jako k dceři) a naslouchal jí s porozuměním.  

Giromini uvedla, že určitou část výdělku z její nové knihy věnuje na boj hnutí „pro-život“ (proti potratům), a nyní začíná otevřeně hovořit proti feminismu, genderové ideologii a kulturnímu marxismu ve spolupráci s křesťankou a psycholožkou Marisou Lobo. 

Odešla jsem z tohoto hnutí, jehož jsem byla 4 roky hlavním symbolem v Brazílii, a nikdo nemůže říct opak!“ Píše Giromini. „Výsledek? Dnes jsem mnohem šťastnější a jsem schopna pomoci ženám více.

Skutečná tvář feminismu

Příběh Sarah Fernandy Giromini, díkybohu s dobrým koncem, odhaluje pravou tvář stále rostoucího radikálního feminismu. Jde o ideologii, která využívá zmatené a svedené ženy jako hrubého materiálu k docílení drastičtějších kulturních i politických změn, jež jsou apriori zaměřené proti křesťanství a Bohu zejména. 

Někdo by mohl namítnout, že je to boj proti konzervativním či „západním“ hodnotám, ale žádné konzervativní či západní hodnoty doopravdy neexistují, pakliže jsou vykleštěné od fundamentálního zdroje, který je ustanovil – od Boha. Vznášejí se, spolu s člověkem, ve vzduchoprázdnu jako nechtěný produkt hmoty! Přestože existují lidé, co mají konzervativní postoje (v kontextu současné západní civilizace) a nevěří v Boha, jejich pozice je v konečném důsledku neobhajitelná, neboť člověk je v konečném důsledku nechtěný produkt hmoty – pakliže není Bůh, není ani objektivní ani absolutní pravda, jsou jen názory „hvězdného prachu“ či „změny v čase“, chcete-li. Ty nejsou správné ani špatné. Pro každý pravdivostní soud, musí existovat objektivní standard. Bez Boha není žádný standard, a proto není správné ani špatné, když žena zavraždí své nenarozené dítě. Problém potratů se vrací k antropologii člověka – zdali jsme Boží děti nebo „hvězdný prach“ z nicoty. 

Člověk ale musí nejprve zavraždit logiku, aby pak mohl zavraždit své nenarozené dítě. Feminismus je žalostné hnutí plné absurdit a kontradikcí. Polonahé ženy bojující za práva žen? Není nic více dehonestující vůči opravdové feminitě než lascivnost, obscénnost a prodejnost těchto agresivních žen. Ony sami jsou mentálně zotročené prostitutky, které prodávají své tělo, aby na sebe upoutaly pozornost, a to s cílem bojovat za lepší budoucnost žen? Směšné. Tristní. Smutné.

V okamžiku, kdy je dítě počato, už je to člověk. Vajíčko samo o sobě není člověk, ani spermie sama o sobě není člověk, drazí ateisté – když dojde k početí, pak je spuštěn proces, který nutně vyústí v narození dítěte, pakliže je vše v pořádku. Je počat život, jehož potenciálem je plně vyvinutý člověk. Přirozenost toho života je lidská, protože – hádejte, co zjistíte, když budete zkoumat DNA? Je to člověk! Ne! Ta buňka není člověk, ta buňka svědčí proti vámi zavražděné logice, že patří člověku. A ne! Ani to není tělo ženy! Stejně jako já nejsem vnitřnostmi automobilu, protože mám zapnutý bezpečnostní pás – zkoumejte DNA toho dítěte, zda se shoduje na 100% s DNA matky. Neshoduje. Kdo vůbec vymýšlí tyto stupidní argumenty? 

Moderní feminismus je jen další z nástrojů kulturního marxismu, který zaměstnává ztracené a zmatené lidi, ti jsou však pouze užitečnými idioty pro velké politické a kulturní změny. Žena je rovna muži, přestože má jinou roli, ke které má lepší predispozice dané od Boha, a jestliže je duševně zdravá, pak nenajde lepší životní naplnění než být opravdovou ženou. Příběh Sáry Fernandy Giromini je dokonalým svědectvím!

Zdroj: 
  1. https://www.lifesitenews.com/news/ultra-feminist-founder-of-femen-brazil-declares-herself-pro-life-apologizes
  2. http://www.news.com.au/lifestyle/real-life/former-femen-activist-sara-fernanda-giromin-backflips-declaring-war-on-feminism/news-story/2189d285757113b38da162c8ecf1b26d
Sledujte na Facebooku

středa 25. listopadu 2015

Korán vyvrací Islám aneb: Pokud je Korán pravdivý, je Islám falešný!

„Ale ať je Bůh pravdivý a každý člověk lhář.“ (Římanům 3:4)

Korán že vyvrací Islám? Jak je to jen možné? Jednoduše! Je v něm totiž psáno, aby muslimové věřili Evangeliím, jenže čtyři Evangelia jsou v rozporu s Koránem. Což tedy znamená, že Korán ani nemůže být pravdivý, neboť říká, že poselství Evangelií jsou také pravdivá. Pojďme si daný argument demonstrovat citacemi z Koránu...

1. Nikdo nemůže změnit slova Alláha

Korán 6:34: „Již před tebou byli jiní poslové za lháře prohlašováni, však trpělivě snášeli obvinění ze lži i příkoří, dokud k nim nepřišla vítězná pomoc Naše. Není nikoho, kdo by mohl změnit slovo Boží! A dostalo se ti již ze zvěsti o vyslancích Božích. “
Korán 6:115: „Nechť tedy dovrší se slova Pána tvého jako pravda a spravedlnost! A nikdo nemůže změnit slova Jeho - a On slyšící je i vševědoucí. “
Korán 18:27: „Sděluj tedy to, co ti bylo vnuknuto z Knihy Pána tvého; a není nikoho, kdo mohl by změnit slovo Jeho, a nenalezneš kromě Něho útočiště žádného. “

2. Mojžišovi byla daná Tóra

Korán 2:87: „A již kdysi jsme dali Mojžíšovi Písmo a po něm jsme i jiné posly vyslali; a dali jsme Ježíšovi, synu Marie, důkazy jasné a podpořili jsme jej Duchem svatým. A kdykoliv přišel k vám posel s něčím, co duše vaše si nepřály, zpyšněli jste: jedny jste prohlásili za lháře a druhé jste zabili. “ 
Korán 3:3: „On seslal ti Písmo s pravdou, potvrzující pravdivost dřívějšího, a On seslal i Tóru a Evangelium.“

3. Davidovi byly dány žalmy

Korán 4:163: „A dali jsme ti vnuknutí, tak jako jsme je dali Noemovi a prorokům po něm; a dali jsme vnuknutí Abrahamovi , Ismaelovi, Izákovi, Jakubovi a kmenům a Ježíšovi, Jóbovi, Jonášovi, Árónovi a Šalomounovi; a Davidovi jsme dali žalmy. “

4. Ježíšovi bylo dáno evangelium

Korán 57:27: „A potom jsme vypravili v jejich stopách jiné posly své a vypravili jsme Ježíše, syna Mariina, a dali jsme mu Evangelium a vložili do srdcí těch, kdož jej následovali, mírnost a slitování; a mnišství si oni zavedli jako novotu - a nepředepsali jsme jim je - usilujíce zalíbit se Bohu. Avšak oni to nedodrželi vhodným dodržováním. A dali jsme těm z nich, kdož uvěřili, odměnu jejich, avšak mnozí z nich byli hanebníci. “

5. Křesťané by měli soudit podle toho, co je v Evangeliích

Korán 5:47: „Nechť vlastníci evangelia soudí podle toho, co Bůh v něm seslal; ti pak, kdož nesoudí podle toho, co Bůh seslal, jsou hanebníci. “

6. Korán potvrzuje Tóru, Žalmy a Evangelia, a střeží je

Korán 5:48: „I tobě jsme seslali Písmo s pravdou, aby potvrdilo pravdivost toho, co už před ním bylo zde z Písma, a bylo jeho ochranou. A rozsuzuj mezi nimi podle toho, co seslal Bůh, a nenásleduj jejich učení scestná, vzdaluje se tak od toho, čeho se ti z pravdy dostalo. A každému z vás jsme určili pravidla a dráhu vyšlapanou. Kdyby byl Bůh chtěl, byl by vás věru učinil národem jediným, avšak neučinil tak proto, aby vás vyzkoušel tím, co vám dal. Předstihujte se vzájemně v konání dobrých skutků! K Bohu se uskuteční návrat vás všech, a On vás poučí o tom, o čem jste byli v rozporu. “

7. Korán nabádá muslimy, aby se tázali křesťanů na duchovní záležitosti

Korán 10:94: „Jsi-li na pochybách o tom, co jsme ti seslali, dotaž se těch, kdož Písmo před tebou seslané přednášejí. A věru ti přišla nyní od Pána tvého pravda - nebuď tedy jedním z těch, kdož pochybují. “

8. Ať jsou prokleti ti, co říkají, že Bůh má Syna

Korán 9:30: „A říkají židé: „´Uzajr je syn Boží!“ a říkají křesťané: „Mesiáš je syn Boží!“ A taková je řeč, již ústy svými pronášejí, a napodobují tak řeč oněch, kdož před nimi byli nevěřící. Nechť Bůh proti nim bojuje (Pozn: ,ať je Alláh prokleje' je přesnější překlad)! Do jaké lži to upadli! “
9. Ježíš nebyl ukřižován
Korán 4:157: „a za slova jejich: „Věru jsme zabili Mesiáše Ježíše, syna Mariina, posla Božího!“ Však nikoliv, oni jej nezabili ani neukřižovali, ale jen se jim tak zdálo. A věru ti, kdož jsou o něm rozdílného mínění, jsou vskutku na pochybách o něm. A nemají o něm vědomosti žádné a sledují jen dohady; a nezabili jej určitě, “
Takže si to shrňme:

  1. Nikdo nemůže změnit slova Alláha. (6:34, 6:115, 18:27)
  2. Ježíšovi dal Alláh Evangelium (57:27)
  3. Korán potvrzuje Evangelia (5:48)
  4. Evangelia jsou v rozporu s Koránem

Jak bylo jasně demonstrováno: Pokud je Korán pravdivý, je Islám falešný. Nebo-li: Korán vyvrací Islám. Evangelia hrdě proklamují ukřižování Ježíše Krista (Matouš 27:26-31, Mark 15:15-20, Lukáš 23:32-34, Jan 19:17-18) a Korán tvrdí, že Ježíš nebyl ukřižován (Korán 4:157) a současně má údajně tato Evangelia potvrzovat (Korán 5:48) – je zde zjevný logický rozpor, a proto Korán nemůže být pravdivý!

Převzato z: http://www.slovo-pravdy.cz/2015/11/26/koran-vyvraci-islam-aneb-pokud-je-koran-pravdivy-je-islam-falesny/

Sledujte na Facebooku




sobota 14. listopadu 2015

Srovnání Ježíše a Mohameda

Následující stručný přehled v tabulce níže zobrazuje podstatný rozdíl mezi Ježíšem a Mohamedem. Muslimové považují Mohameda za největšího proroka, přestože Ježíš demonstroval větší autoritu, učení i zázraky. Proč by kdokoliv chtěl následovat Mohameda před Ježíšem, když Ježíš o sobě prohlašoval, že je Bůh; vykonal mnoho divů a zázraků, mluvil o sobě jako o Pravdě, a dokonce vzkřísil některé lidi z mrtvých – nic z toho Mohamed neudělal. Nicméně zabíjel lidi, šířil náboženství válkou, vzal si devítiletou dívku a měl s ní vztah už v tomto věku, a šířil nenávist vůči židům i křesťanům.
Ježíš Mohamed
Smrt Ježíš zemřel a vstal z mrtvých. Mohamed zemřel a zůstal mrtvý.
Bojování Ježíš nikdy nebojoval. Mohamed bojoval mnohokrát.
Naslouchání Bohu Když Ježíš slyšel hlas Boží, šel na poušť, aby byl pokoušen a počal svou službu s odvahou. (Marek 1:14-15). Když Mohamed slyšel hlas Boží (údajně skrze anděla), myslel si, že je posedlý (Ibn Ishaq, str. 106) a chtěl spáchat sebevraždu. (Al-Tabari, Svazek VI, str. 68).
Identita Ježíš o sobě tvrdil, že je Bůh (Jan 8:24, 8:58) stejně jako člověk. Ježíš tvrdil, že je ta Cesta, Pravda i Život. (Jan 14:6). Mohamed o sobě tvrdil, že je člověk.
Poselství obdržel Od Boha – Otce. (Jan 5:19). Údajně od anděla.
Zabíjení Ježíš nikoho nezabil Mohamed zabil mnoho lidí.Více o vraždách Mohameda v angličtině zde.
Život Ježíš měl moc vzít život, ale nikdy to neudělal. A mnoha lidem navrátil život. Mohamed měl moc vzít život, ale nikdy žádný nenavrátil.
Nikdo nezemřel v jeho přítomnosti. Mnoho lidí zemřelo v přítomnosti Mohameda.
Manželství Ježíš se nikdy neoženil. Mohamed měl přes 20 žen a dokonce si vzal i devítiletou holčičku a měl s ní sex.
Služba Ježíš byl povolán přímo od Boha. (Mat. 3:17). Ježíš byl povolán za světla. Mohamed obdržel povolání od anděla (Gabriela)Mohamed obdržel své zjevení v temnotách uvnitř jeskyně.
Délka služby Ježíš vyučoval po 3 a půl roku. Mohamed vyučoval více jak 20 let.
Zázraky Ježíš činil mnoho zázraků včetně uzdravování nemocných, poroučel i přírodě a vzkřísil lidi z mrtvých. Jediný Mohamedův zázrak měl být Korán.
Proroctví Ježíš naplnil více jak 300 biblických proroctví. Mohamed nenaplnil žádné biblické proroctví kromě toho o falešných učitelích. (Mat. 24:24).
Oběť Ježíš dobrovolně položil svůj život za ostatní. Mohamed mnohokrát zachránil svůj vlastní život a vzal život ostatním. Více o vraždách Mohameda v angličtině zde.
Hřích Ježíš nikdy nehřešil. (1 Pet. 2:22). Mohamed byl hříšník. (Korán 40:55, 48:1-2).
Otroci Ježíš nevlastnil žádného otroka. Mohamed vlastnil otroky.
Narození Ježíš se narodil z panny. Mohamed se nenarodil z panny.
Ženy Ježíš mluvil o ženách dobře.Nenařídil vraždu žádné ženy. Mohamed řekl, že ženy mají polovinu inteligence jako muž (Had. 3:826, 2:541) a že většina lidí v pekle bude tvořena ženami (Had. 1:28, 301, 2:161, 7:124), a že je možné dát ženu do zástavy.Zavraždil Fartanu a Quraybah, protože o něm recitovaly urážlivé básně. (Abu Dawud 14:2678).

Neexistuje něco jako srovnání mezi Ježíšem a Mohamedem. Mohamed je Kristu natolik vzdálen, že jakékoliv srovnání působí až komickým dojmem. Základní rozdíl v učení Ježíše Krista a Mohameda lze však spatřit již v těchto dvou verších:
Matouš 5:44-48 (Studijní Bible):Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují, abyste byli syny svého Otce, který je v nebesích; neboť on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.Jestliže si zamilujete ty, kteří vás milují, jakou máte odměnu? Což i celníci nečiní totéž? A pozdravíte-li jen své bratry, co činíte navíc? Nečiní totéž i pohané? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
 Korán 2:190-193: „A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám, avšak nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdož se bezpráví dopouštějí. Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže Mešity posvátné, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabte je - taková je odměna nevěřících! Jestliže však přestanou. . . tedy Bůh věru je odpouštějící, slitovný! A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Bohu. Jestliže však přestanou, pak skončete nepřátelství, ale ne proti nespravedlivým.“
Pochopitelně, že v Islámu existují různé interpretace těchto násilných veršů. Džihád má nepochybně dvoji úroveň: Na jedné straně jde o osobní rozvoj (boj) a na straně druhé je zde funkce šiřitelská (šíření islámu do celého světa). Pointa je, že, když se křesťan odhodlá k násilí proti jinověrcům, jedná v rozporu se svou vírou. Když to ale udělá muslim, je konzistentní. Dle těchto veršů máte jen dvě možnosti: Konvertovat či zemřít. Ježíš ale říká něco diametrálně jiného:
„Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.“  (Matouš 11:28-30)
Převzato z http://www.slovo-pravdy.cz/2015/11/14/srovnani-jezise-s-mohamedem/
Sledujte na Facebooku

 

pondělí 14. září 2015

Slovanský kult se šíří internetem s mesiášem Putinem v čele aneb „za všechno může USA“ a pojďme se sjednotit, bratři a sestry! Hle. Tartárie!

Už to tak bývá! Je to bohužel v nátuře člověka... Jakmile se kdysi Izraelité odvrátili od následování „baalů“, když zjistili, že jde o falešné bohy, netrvalo dlouho a bůh slunce byl nahrazen „ašterah“ (královnou nebes), jež synové Izraele lili úlitby.

Vůbec nic se nezměnilo! Tak jako lidé dříve měli své bůžky, mají i dnes USA –  idealizovanou až uctívanou jako nepolapitelnou říši dobra, která je vždy připravená nastolit spravedlnost a „zachránit svět“; jakmile však zjistili, že jde o iluzi, okamžitě došlo k „přehození výhybky“, a jedna šelma vystřídala druhou! Na řadu přichází nový kult – uctívačů Putina, Ruska a bodrého bratrství mezi námi Slovany!

Falešná dichotomie 

Tento blog může být mylně pokládán za proruský. Jestliže je tím však myšleno to, že není apriori protiruský, aneb nehledá za vším Putina jako hlavního „padoucha“ v pozadí ďábelského veškerenstva včetně globálního oteplování, a tím pádem i nekontrolované imigrace tuleňů na Severním pólu, pak ano, v takovém kontextu může být považován za proruský.

Nicméně v pravém slova smyslu ne! Tento blog se více zabývá západní propagandou z těchto důvodů: Za prvé, tu ruskou má už na starosti naše neseriózní a rovněž neobjektivní Česká televize spolu s „bratrstvem pravdolásky“ dalších spřízněných médií – neříkám, že to dělají dobře nebo spravedlivě, ale je zbytečné házet sirky do vybuchlé sopky. Za druhé, naše země se přirozeně ztotožňuje se západní civilizací. Proto jsou západní média relevantnější, neboť ta ruská zde nemají příliš silnou pozici.

Bohužel, jak bylo znázorněno v úvodu, zde vzniká falešná dichotomie. Vedle kultu uctívačů USA, lidí, kteří vždy otevřeně říkají, že nejsou ovlivnění propagandou, a že nesledují televizi (přece to nejsou „zmanipulované ovce“), přesto pokaždé vyplyne „shodou okolností“ a „zcela přirozeně“, že mají stejný názor jaký prezentují mainstreamová média, vzniká další a ještě více bláznivější kult.

Mesiáš Putin a slovanské panny

Ten se prozatím manifestuje především na sociálních sítích a je charakterizován převážně anonymními profily s groteskní fotkou Putina, trikolórou, svatojiřskou stuhou, kýčovitou slovanskou pannou v krajském kroji či obrázky se slovanskou mytologií (názorná ukázka níže).

„Slovanští bratři“

„Čistá slovanská panna“

 „Putinova obdivovatelka“
„Letní kolekce Pat a Mat“

 „Čisté slovanské panny (na rozdíl od tlustých černošek z USA!)“
 „Medvěd zadrží západní vetřelce!“
„Největší osobnost a hrdina slovanů“
„Putin je neporazitelný Rambo!“
Rasistická třešnička na závěr...
Tento kult vyloženě a doslova uctívá osobnost ruského prezidenta Putina! Udělali si z něj moderní reprezentaci „baala“ a chybí opravdu málo, aby si vytesali sochy a začali mu obětovávat ty „čisté slovanské panny“. Chci říct, že v myslích těchto lidí neexistuje ani pravděpodobnost omylu na straně Putina. On je mesiáš, který přišel vykoupit a obnovit ztracenou slovanskou hrdost!

Stupidní články z ruských webů a konspirační zábava  

K tomu patří i ujeté zprávy z médií, které propagují tento bláznivý světonázor. Není potřeba být zrovna Sherlock, aby člověk rozpoznal podbízivý charakter zpráv z neprůhledného serveru Aeronet.

Již od groteskního článku o „podplacených průzkumech,“ kde nám anonymní manažer srdceryvně sděloval své obavy a používal výrazy, které by člověk, přespříliš konspirující a hledající spřízněnou duši na důležitých postech, rád slyšel: „ [...] AE News mi přišlo jako vhodná platforma (ale nepovídejte, pane anonymní informátore), protože umožňujete publikování informací od anonymních whistleblowerů. O vás jsem se dozvěděl teprve nedávno v souvislosti s kauzou červených lístků proti prezidentovi Zemanovi (Ano, to bylo opravdu důmyslné... Spojené státy investovaly obrovské peníze do výtisku těch červených papírů...). Nastal čas, aby někdo udělal to, co je nutné (Ano! To jsem potřeboval slyšet! Jako bych viděl tupě soustředěný výraz Homera Simpsona! ‚Udělám to, co jsem měl udělat už hodně dávno!' ‚A co to je, Homere?' ‚Nevím...'). Aby lidé věděli, jak je s nimi manipulováno ze strany médií.“ Ano, a to lidé chtějí slyšet, a právě proto tomu nelze věřit. Tento článek je natolik důvěryhodný asi jako zaručené zprávy o „mimozemských návštěvnících v Bílém domě“. 

Cokoliv z tohoto webu je naprosto přehnané, předimenzované a „překonspirované“, ale především velmi proruské. A obdobně jako u prvního kultu často zní ono známé „za všechno může Putin“, zde můžete slovo „Putin“ nahradit „USA“ a vyplyne vám to samé pouze v jiném a o něco více bláznivějším kabátu!

 Stačí jen dnešních několik zpráv, které působí až parodickým dojmem. Jen se podívejte: „ Okupant' Putin na Krymu. A setkání s Berlusconim. Důvod přítomnosti ruských vojáků v Sýrii odhalen, budují tam leteckou základnu! Američané se bojí radaru, odhalení svých falešných bombardování a konce vyzbrojování islamistů!

O moc lepší na tom nejsou servery AC24 a Svetkolemnas, které jsou alespoň objektivnější v tom směru, že šíří naprosto vše. Od šokujících pravd o tampónech, objevech ruských vědců o příchodu malé doby ledové v roce 2014 (hups), po zaručené vynálezy ruských vědců, které porušují zákony fyziky. Nehledě na to, že tento web konstantně propaguje myšlenky New age, které se shodují s agendou Nového světového řádu.

Dále pak sdílí články z dalšího zajímavého serveru Sputnik, což je Kremlem sponzorované médium. Z něj přicházejí dosti rozporuplné informace o Rusku, které se zdají být pokaždé v rozporu s tím, co říká mainstream. Když ČT napíše černá, Sputnik říká bílá.

Žádné médium není dokonalé! Ale oba kulty nekriticky následují své zdroje zpráv, což je špatně! Zdalipak někoho ještě zajímá pravda? Nebo chcete jen živit svůj světonázor? Rusko není žádný utopický ideál, ale také to není zlá diktátorská země, která plánuje obsadit Evropu. 

Racionální pohled na Rusko

Ruský filozof Berďajev ve své knize „Ruská duše“ popsal tuto zemi trefně: „Protikladnost a komplikovanost ruské duše možná souvisí s tím, že se v Rusku střetávají a vzájemně na sebe působí dva proudy světových dějin – Východ a Západ. Ruský národ není národem ani čistě evropským, ani čistě asijským. Rusko, to je veliká část světa, obrovský Východo-Západ, spojuje v sobě dva světy. A v ruské duši vždy zápasily dva principy, východní a západní. “  

Rusko je třeba brát v kontextu Ruska tak jako každou jinou zemi. Berďajev dále vyjadřuje myšlenku, že veškeré ideologie, které měly svůj určitý projev na západě, dorazily do Ruska později a měly často zcela specifickou lokální charakteristiku. Jinak řečeno: Ideologie na západě se projevovaly jinak v Rusku. A to samé platí obráceně!

Na Rusko může být nahlíženo jako na jakýsi „maják“ vůči ideově mrtvému západu – s přihlédnutím na to, že se zde obrodily hodnoty nám kdysi vlastní, které pramení víceméně z křesťanství, avšak jen do určité míry! Rusko má své dost specifické problémy a „komplexy“.

Přestože považuji homosexualitu za hřích a jsem proti jejímu veřejnému propagování, jsem rovněž velkým odpůrcem toho, co provádějí mladí radikální nacionalisté v Rusku, a co, jak se zdá, vláda tak trochu nechává dopouštět. Hovořím o videích, které kolují po internetu, kde mladí chlapci bijí homosexuály, které předtím nalákali přes internet.

Nehledě na příliš paranoidní a konspirativní světonázor Ruska je občas zcela mimo trať. Zejména nedávná zpráva o tom, že zde bude komise zkoumat, zda Američané opravdu přistáli na Měsíci. To souvisí i s restrikcemi svobody projevu na internetu, které jsou v Rusku v platnosti. A upřímně? Pravoslaví není ani křesťanství, ale jen levnější verze modlářského katolicismu s drobnými rozdíly. To ale není vše. Slovanský kult pokračuje...

Slovanský putinovský kult obnovuje „slovanskou mega říši“ Tartárii

Lidé, kteří chodí spát s vlky a mají po stěnách plakáty s Putinem a slovanskými pannami v krojích, zjistili, že Slované nebyli jen primitivní pohanský národ, ale ve skutečnosti to všechno ututlala USA nebo co, a byla tu velká mocna říše zvaná Tartárie, a jak server Aeronet velkolepě píše: „Původně v Tartárii žili převážně Tartaři. Vysocí, rusovlasí, bílé pleti, lidé s očima modré, zelené nebo šedé barvy. Slované-Árjové. Rusové. Přátelští a laskaví v dobách míru, stateční a nemilosrdní v bitvě, spravedliví a soucitní ve dnech vítězství a vytrvalí během protivenství. To proto, že chránili morální čistotu a víru svých Předků. Od Uralu po Aljašku. Od Nové Země k Tibetu. “ To je opravdu silný žvanec pro slovanský kult.

V jiném článku je citována i okultistka a matka moderního New age (v podstatě Nový světový řád) hnutí Helena Blavatská, kterou miloval i jiný mytologií posedlý psychopat – Adolf Hitler. Její zcestné výklady Bible propagovaly luciferianskou filozofii aneb Ježíš byl vlastně „Lucifer“ (lucifer není jméno, což Blavatské jaksi ušlo) a Bůh starého zákona byl zlý Bůh, čemuž věřili i gnostické sekty z období raného křesťanství (ti považovali všechno z hmoty za špatné). To jen jako drobná ukázka věrohodných historických pramenů.

V jiném článku „Pozorovatelka“ (autorka) vypozorovala potopu světa a rozplétá různou symboliku a její původ a je zřejmé, že je ovlivněna ezoterickou historií New age. Co se týká symboliky a okultních praktik; rád jí prozradím, odkud to všechno pochází...
Zjevení 17:5a na svém čele měla napsané jméno: ‚Tajemství, Babylon, ten veliký, matka smilnic a ohavností země.‘
V tomto článku o Tartárii se hovoří i o „Arše úmluvy“ jako jakési mocné zbrani (znovu ezoterický výklad), přestože šlo o schránu zhotovenou Izraelity na příkaz Hospodina (Exodus 25), která měla na vrchní straně „slitovnici“, kam Levité po každé oběti za hřích Izraele vykropili krev z obětních zvířat. Uvnitř této truhly jsou desky s Božím desaterem, které obdržel Mojžíš na hoře Sinaj. Probíhají mnohé spekulace, zda tuto Archu neobjevil kontroverzní archeolog Ron Wyatt. 
 Replika Archy úmluvy
Dále se zde hovoří i o dalších vyspělých fantasy zbraních, kterými tato říše mohla disponovat. Píše se zde: „To potvrzují závěry i jiných badatelů, například Konstantina Raldugina. Ten přišel s velmi zajímavou myšlenkou, která řeší otázku položenou Kungurovem. A to: Proč raná dělostřelecká zařízení byla dokonalejší než pozdější, proč spolu se zvládnutím umění výroby měděných hlavní s ocelovým jádrem se pokračovalo v používání kamenných koulí atd.“ No, očividně, protože předtím zde byla vyspělá civilizace, která měla mnohem lepší, pro nás nepředstavitelnou, technologií, že? Aneb logika autorů vyvráceného dokumentu Vetřelci dávnověku.  



Tímto směrem, ezoterického výkladu vzbuzujícího úžas, pokračuje zbytek článku. A obdobně i předchozí články nemají příliš seriózní historický důkaz. A vlastně, všechno se dá snadno a prozaicky vyvrátit na základě jednoduchého faktu. Úplně všechno, co bylo na východ od křesťanské Evropy, se označovalo jako Tartárie. Tartar znamená rovněž tatar, což bylo souhrnné označení, které křesťani dali barbarskému pohanskému východu. Bylo zde více civilizací, jak ukazuje následující mapa. 


Velká Tartárie, Moll Herman 1732 - 1736
Všimněte si tří označení:
Moscovite Tartary
Siberia Independent Tartary
Chinesian Tartary

Wikipedie hovoří o tom, že šlo o oblast pod nadvládou Mongolů a divokých tatarských kmenů, kteří utlačovali ostatní obyvatele včetně Slovanů a včetně Moskevské oblasti, kde jim po mnoho staletí museli obyvatelé odvádět jak daně, ženy, tak rekruty pro armádu.

Je velmi nepravděpodobné, že existovala opravdová jednotná slovanská říše označovaná jako Velká Tartárie. Takové informace naleznete víceméně pouze na ruských webových stránkách a v ezoterické literatuře.

Slovanský kult jako prostředek ke sjednocení Slovanů?

Co je však možné, je to, že se tento mýtus využívá k přiživování slovanského kultu jako podnět k většímu sjednocení mezi slovanskými národy. Vždyť jsme přece bratři, ne? Kolikrát jste to už slyšeli? Nebyl to snad Putin, kdo nechal v roce 2013 otevřít archivy, které zobrazují mapy této říše. A jak krásně to zní uším nedoceněného národa! O velkolepé slovanské říši!

Stále častěji se ozývají ze sociálních sítí názory, že se mají „Slované sjednotit na obranu proti USA“. Všude se šíří tato absurdní myšlenka! A nositelem jsou především obrázky! Téměř to vypadá jako stará utopistická socialistická propaganda, která jen může pozvednout koutky úst dnešnímu člověku – ale co jiného připomínají tyto kýčovité obrázky?

A příšerné příspěvky o tom, jak to bylo za komunistů dobré – že jsme se měli lépe. Ani toto nechybí! Samotná idea spojení slovanských národů je však absurdní, protože nejsme kompatibilní. A Češi se dají „horko těžko“ považovat za Slovany, jelikož jsme silně promíšeni s Germány. Ale především: Tento kult využívá strach z USA a Nového světového řádu k většímu sjednocení Slovanů? Co jiného je Nový světový řád než větší sjednocení národů pod centralizovanou vládu? Zdá se to být celé tak trochu směšné a absurdní.

Za všechno může Rusko vystřídalo za všechno může USA! Ovšem v mnohem bláznivějším podání. Lidé obracejí svou důvěru z jedné říše na druhou. Možná je čas přestat se spoléhat na porušitelného člověka a otočit svou pozornost k neporušitelnému Bohu!

Nepotřebujeme nový slovanský kult. Potřebujeme nalézt moudrost!

Odkud tedy moudrost přijde? A kde je to naleziště rozumnosti? Byla totiž skryta před očima všeho živého, ukryta před nebeským ptactvem. Říše mrtvých a smrt říkají: Zprávu o ní jsme slyšely na vlastní uši. Bůh rozumí její cestě, on zná její naleziště. Vždyť on hledí až do končin země, vidí všechno pod nebesy. Takže dodal větru váhu a vodu odměřil mírou; když dešti stanovil hranici a hromobití cestu, tehdy ji uviděl a vyprávěl o ní, upevnil ji a také ji prověřil. A řekl člověku: Hle, bázeň před Panovníkem, toť moudrost a odvrátit se od zlého, toť rozumnost.“ (Jób 28:20-28)

Sledujte na Facebooku

    

pátek 21. srpna 2015

Z dopisu Jana Kalvína králi Františku I: Ostrá kritika Římskokatolické církve, která je aktuální i dnes.

Jan Kalvín bývá právoplatně považován za největšího teologa křesťanské reformace. Když mu bylo pouhých 26 let; v době, kdy byl jen 2 roky konvertovaným křesťanem z Římského katolicismu, napsal brilantní teologické dílo, jenž se v latině nazývá „Christanae religionis Institutio“ neboli Instituce učení křesťanského náboženství.

Toto dílo jej okamžitě vyneslo na výsluní reformace a dodnes je čteno studenty teologie. Šlo o knihu, která měla být základním uvedením do křesťanské evangelické víry. Jejím záměrem bylo jak posílit souvěrce, kteří se odklonili od římského katolicismu, tak se obhájit právě katolickým vladaři a učenci. Tato kniha a Kalvínovo působení vůbec pak ovlivnily rozhodujícím způsobem křesťany i společnost v zemích jako Švýcarsko, Nizozemí, Skotsko či Anglie, a prostřednictvím těchto zemí pak i pozdější světovou velmoc Spojené státy americké. Někteří sociologové a ekonomové dokonce říkají, že moderní měšťanská, městská a kapitalistická společnost nemohly vzniknout jinde než právě v kalvínských zemích.

Úvod této knihy je věnován francouzskému králi Františku I. Jan Kalvín píšící z exilu v Basileji se jej snaží snaží přesvědčit o pravdách reformované teologie a rovněž přimět, aby nenaslouchal zlovolným pomluvám katolických hodnostářů o pravých cílech protestanského hnutí. Ti v těchto krušných dobách pronásledovali věřící křesťany; zabíjeli je, upalovali a mučili. Kritika Kalvína je však dodnes aktuální. Pojďme si jí představit citáty z tohoto úvodu.

O pravé horlivosti a pravé víře

„Proč bojují tak divoce a rozhořčeně o mši, očistec, poutě a hlouposti toho druhu, že dokonce tvrdí, že nemůže býti skutečné zbožnosti bez víry v ně, abych tak řekl, nejrozvitější, ač přece žádnou z těchto věcí nemohou dokázat ze slova Božího? Proč tak činí, ne-li pro to, že jejich bohem je břicho a jejich náboženstvím kuchyně?Jestliže toto jim bude odňato, nebudou se pokládat za křesťany, ano, ani ne za lidi. Ačkoliv totiž jedni skvěle hodují a druzí živoří o suchých kůrkách, přece se všichni živí z téhož hrnce, který by bez onoho topiva nejen vychladl, ale docela zamrzl. Proto čím více se kdo z nich stará o své břicho, tím urputněji bojuje za svou víru. Konec konců směřují všichni do jednoho k tomu cíli, buď aby podrželi své panství nezmenšené nebo své břicho naplněné. Nikdo nedává najevo ani nejmenší známky upřímné horlivosti.“

„Co se totiž srovnává lépe a vhodněji s vírou, nežli když uznáváme, že jsme jako nazí beze vší ctnosti, aby nás Bůh přioděl, – že v nás není nic dobrého, aby on nás naplnil, – že jsme otroci hříchu, aby on nás osvobodil, – že jsme slepí, aby on nás osvítil, – že jsme chromí, aby on nás vedl, – že jsme mdlí, aby on nás podpíral, – že nám odnímá všechen důvod k chloubě, aby on sám byl oslaven a my abychom se chlubili v něm?“

„Nepochybuji arci ani v nejmenším, že naše učení je nové pro ty, jimž i Kristus je nový
a evangelium nové."

O falešných zázracích

„Že po nás žádají zázraky, v tom si vedou bezbožně. Vždyť my si nevymýšlíme žádné nové evangelium, nýbrž držíme se právě toho, jehož pravdivost potvrzují všechny zázraky, jež kdy učinili Kristus i apoštolové. Ale tu přednost mají před námi, že mohou potvrzovati svou víru neustálými zázraky až do dnešního dne. Ba spíše přijímají za zázraky, co může ochromiti i jinak zdravou mysl, tak jsou nestoudné a směšné, anebo prázdné a lživé. Ale ani kdyby byly velmi podivuhodné, nesměly by ani na okamžik platit proti pravdě Boží, poněvadž jméno Boží musí být všady a vždy posvěcováno, ať už divy, ať přirozeným řádem jevů. A musíme míti na paměti, že i satan má své zázraky a ačkoliv to jsou spíše kejkle nežli pravé zázračné moci, přece jsou takové, že mohou oklamati nerozumné a nevědomé lidi. Čarodějové a zaklínači se vždy proslavovali zázraky, ohromující zázraky živily modloslužbu; a přece nám tyto zázraky nedokazují pravdivost pověry čarodějů nebo modlářů. A tímto útočným beranem, že totiž mají v moci zázraky, dobývali kdysi donatisté prostomyslného lidu. Proto odpovíme nyní svým protivníkům totéž, co tehdy řekl donatistům Augustin: Pán nás učinil obezřelými proti těmto divotvůrcům, když předpověděl (Mat. 24,24), že povstanou falešní proroci, kteří velikými divy a zázraky budou chtíti, kdyby to bylo možné, svést i vyvolené a Pavel varoval, že panství Antikristovo přijde se vší mocí a divy i zázraky lživými (2. Te. 2,9). Ale namítají, že tyto zázraky nedělají ani modly, ani zločinci, ani falešní prorokové, nýbrž světci, jako bychom nevěděli, že způsobem satanovým je proměňovati se v anděla světlosti. Egypťané kdysi uctívali Jeremiáše, který u nich byl pochován, oběťmi a jinými božskými poctami. Zdali tím nezneužívali svatého Božího proroka k modloslužbě? A přece takovým uctíváním náhrobku dosahovali, že byli léčeni z hadího uštknutí. Co k tomu řekneme, než že bylo a vždy bude nejspravedlivější Boží pomstou, když Bůh pošle těm, kdo nepřijali lásky k pravdě, mocné dílo podvodů, aby věřili lži (2. Te. 2,10-11). Zázraků tedy, to jest těch pravých a nevydaných v posměch, nám nikterak neschází. Ty však, které oni staví na odiv pro sebe, jsou pouhé přeludy ďáblovy, poněvadž odvádějí lid od jeho pravé služby Bohu k marnosti.“

O církevních otcích a jejich kritice vůči tradicím Římskokatolické církve

„Mimo to se hanlivě ohánějí proti nám církevními otci (rozumím pod nimi staré pisatele ještě z lepšího věku), jako by oni potvrzovali jejich bezbožnost. Kdyby však jejich autorita měla rozhodnout náš spor, lepší část vítězství by se sklonila, k nám. Avšak ačkoliv ti otcové napsali mnoho věcí velmi krásně a moudře, přece se i jim při tom někdy přihodilo, co se lidem přiházívá. A tihle zbožní synové – tak skvělé je jejich nadání, úsudek i rozum – zbožňují ovšem jenom jejich chyby a omyly. Na to, co bylo řečeno dobře, buď neberou zřetel, nebo to zapírají, anebo to poruší tak, že bys řekl: jejich celou starostí bylo vybírat škváru ve zlatě. Při tom nás zahrnují bezbožným křikem, jako bychom pohrdali církevními otci a jim odporovali. My však jimi pohrdáme tak málo, že kdyby to bylo nyní mým úmyslem, mohl bych bez námahy prokázati doklady z nich větší část toho, co my dnes tvrdíme.“

„Jestliže pak tolik touží po alegorickém výkladu, proč nevyloží, že těmi, od nichž ustanovenými mezníky se nesmí hýbat, jsou spíše apoštolové než někteří jiní otcové? Takový výklad totiž podal Hieronymus, jehož slova oni pojali do svých kánonů. Tvrdí-li, že hranice u těch, jež mají na mysli, jsou neměnné, proč sami je tak svévolně přestupují, kolikrát jen se jim zlíbí? Církevní otcové to byli, z nichž jeden (Acacius v Trojdílné historii církevní) řekl: že náš Bůh ani nejí ani nepije, a proto nepotřebuje ani kalichů ani mís. Jiný (Ambrosius v knize O povinnostech) napsal: že posvátné věci netouží po zlatě, ani nemůže mít něco zalíbení ve zlatě, co za zlato nemůže být koupeno. Překračují tedy mezník, když při svých bohoslužbách mají tak velikou zálibu ve zlatě, stříbře, slonovině, mramoru, v drahokamech a v hedvábí, a když si myslí, že Bůh není řádně uctíván, neoplývá-li vše přepychem. Církevní otec to byl (Spiridion v Trojdílné historii církevní), který řekl, že proto jí svobodně maso v ten den, v němž ostatní se postí, poněvadž je křesťanem. Proto překračují meze, když hrozně proklínají duši, která v čtyřicetidenním postu okusila masa. Otcové to byli, z nichž jeden řekl (v Trojdílné historii círk.), že mnich, který nepracuje svýma rukama, má být považován za rovna násilníku. Jiný (Augustin v díle O činnosti mnichů), že mnichům není dovoleno, aby žili z cizího ani tenkrát, kdy se zabývají ustavičně rozjímáním, modlitbami nebo studiem. I tento mezník překročili, když umístili líná břicha mnichů do hampejzů a nevěstinců, aby se pásla na cizím majetku. Církevní otec to byl (Epifanius v dopise přeloženém Hieronymem), který pravil, že jest hroznou ohavností spatřit v chrámech křesťanů obraz. Daleko jsou vzdáleni toho, aby se drželi v těchto hranicích, když nenechávají ani koutečku bez obrazů! Jiný otec (Ambrosius v knize O Abrahámovi) radil, abychom nechali mrtvé klidně odpočívati, když jsme jim prokázali při pohřbu povinnou lidskou úctu. Tyto meze oni prolamují, když vštěpují lidem neustálou starost o mrtvé. Jeden z otců to byl (skladatel nedokončeného díla na Matoušovu homilii 11. mezi spisy Chrysostomovými) , který tvrdil, že ve svátosti večeře Páně není přítomno pravé tělo, nýbrž toliko tajemství těla, tak se totiž doslovně vyjadřuje. Přestupují tedy dovolenou míru, když z toho činí skutečné a podstatné tělo. Otcové to byli, z nichž jeden (Papež Gelasius) ustanovil, aby od požívání svaté večeře Páně byli zcela vyloučeni ti, kteří se spokojí s přijímáním pod jednou způsobou a zdráhají se přijímati pod druhou. Jiný (Cyprián) v listě O padlých) usilovně bojuje proti tomu, aby byla křesťanskému lidu odpírána krev jeho Pána, pro jejíž vyznání má lid prolévati svou krev. Tyto mezníky zrušili, když nezničitelným zákonem nařídili právě to, co onen trestal klatbou a tento mocným důvodem zavrhoval. Byl to církevní otec (Augustin v knize O milosti Nového Zákona), který prohlásil, že je opovážlivostí, jestliže někdo tvrdí o temné věci to nebo ono bez jasných a zřejmých svědectví Písma. Na tento mezník zapomněli, když bez jediného slova Božího stanovili tolik ustanovení, tolik kánonů a tolik základních pouček. Byl to církevní otec (Apollonius), který vytýkal Montanovi mezi jiným kacířstvím, že první vydal zákony o postu. I za tento mezník daleko zašli, když nejpřísnějšími zákony nařídili posty. Církevní otec Pafnucius zase tvrdil, že služebníkům církve nesmí být zakázáno manželství a manželský styk s vlastní ženou prohlásil za čistotu. A byli to církevní otcové, kteří souhlasili s jeho názorem. Z těchto mezí vystoupili, když svým kněžím nařídili celibát. Byl to církevní otec Cyprián, který soudil, že je třeba poslouchati jedině Krista, o němž bylo řečeno: jeho poslouchejte, a že není třeba se ohlížet na to, co jiní před námi buď řekli nebo učinili, nýbrž na to, co nařídil Kristus, který je první nade všecky. Tuto mez ani sami sobě neustanovují, ani jiným nedovolují, aby si ji stanovili, když sobě i jiným staví v čelo jiné učitele nežli Krista. Všichni církevní učitelé jednomyslně prokleli a jednohlasně zatratili každý pokus poskvrniti svaté slovo Boží zchytralostmi sofistů aneb vnésti do něho hádky dialektiků. A drží se tito v těch mezích, když po celý život nedělají nic jiného, než že nekonečnými hádkami a víc než sofistickými spory zatemňují a matou jednoduchost Písma? Takže, kdyby nyní církevní otcové vstali a slyšeli takové umění hádání, jež nazývají spekulativní theologií, všemu by spíše uvěřili, nežli že se vede rozprava o Bohu. Jak velice by se však rozšířila naše řeč, kdybych chtěl uvést všechny doklady toho, jak lehkomyslně svrhují jho otců, jejichž poslušnými syny chtějí se zdát. Měsíce, ba ani roky by mi na to nestačily. A při tom jsou tak zarytě a žalostně nestydatí, že se opovažují nás kárati, jako bychom my překračovali starodávné mezníky.“

O pravé a falešné církvi

"Kolem těchto hlavních bodů se točí náš spor: předně, že říkají, že zevní forma církve je vždycky viditelná a zřejmá a za druhé, že tuto formu podstatně spojují se sídlem církve římské a s řádem jejích hodnostářů. Naproti tomu tvrdíme my, že církev může existovat i bez viditelné zevní formy, a že zevní forma, není v onom vnějším lesku, jemuž se pošetile podivují, nýbrž ve zcela jiných známkách, totiž v čistém kázání slova Božího a v řádném vysluhování svátostí."

O neomylnosti církve

"Poněvadž však chtějí, aby se zevní forma církve posuzovala podle jakési prázdné nádhery, naznačím spíše několika slovy než vyložím, abych řeč neprotahoval do nekonečna, jak je to nebezpečné. Římský papež, který drží apoštolskou stolici a ostatní biskupové prý představují církev a mají býti pokládáni za církev, a proto se ani nemohou mýliti. Jak to? Poněvadž jsou pastýři církve a Pánu zasvěcení. I Aron a ostatní knížata Izraele byli pastýři. A přece Aron a jeho synové (2. Moj. 32,4), ač již byli označeni za kněze, pobloudili, když udělali tele. Proč by nebylo mělo podle toho představovati církev oněch čtyři sta kněží, kteří lhali Achabovi (1. Kr. 22,12)? Avšak církev stála na straně Micheášově; byl sice osamocený a opovržený, ale z jeho úst vycházela pravda. Zdali se neoháněli i jménem i zevní podobou církve proroci, když povstali proti Jeremiášovi v společném náporu, a když na něj hrozivě dotírali: nemůže prý se státi, aby zahynul zákon od kněze, ani rada od moudrého, ani slovo od proroka (Jer. 18,18)? Proti celému, prorockému pokolení je vyslán Jeremiáš sám, aby oznámil od Pána: stane se, že zahyne zákon od kněze a rada od moudrého a slovo od proroka."

Kejkle „neomylné“ a „pravé“ církve aneb: Která církev je tedy ta pravá? 

"Chtějí-li však mluviti od srdce, ať mi odpovědí upřímně: kde na světě, podle jejich domnění, a na kterém místě sídlí církev od té doby, kdy byl rozhodnutím basilejského koncilu svržen a zbaven papežství Eugenius a na jeho místo dosazen Amedeus? I kdyby měli puknout, nemohou zapříti, že tento koncil byl, pokud jde o vnější řády, zcela zákonným, ježto byl svolán netoliko jedním, nýbrž dvěma papeži. Tam byl Eugenius odsouzen pro schisma, vzpouru a tvrdohlavost s celým zástupem kardinálů a biskupů, kteří se spolu s ním snažili rozpustiti koncil. Později však, podporován knížecí přízní, obdržel zpět celou hodnost papežskou. Ona Amedeova volba, řádně vykonaná pod záštitou obecného a nejsvětějšího koncilu, obrátila se v dým, až na to, že se Amedeus dal usmířit kardinálským kloboukem tak, jako štěkající pes předhozeným soustem. Z lůna těchto vzpurných a tvrdošíjných kacířů povstalo vše, co později patřilo mezi papeže, kardinály, biskupy, opaty a kněží. Zde jsou přistiženi a musí uvíznouti. Neboť které z obou stran mohou dáti jméno církev? Či chtějí tvrditi, že koncil, jemuž nic nechybělo na vnějším lesku, nebyl obecným koncilem? Vždyť přece byl slavnostně svolán dvěma bulami, byl posvěcen předsednictvím legáta římské stolice, byl všestranně řádně a dobře uspořádán a setrval vždy v téže důstojnosti až do konce. Přiznají snad, že Eugenius byl rozkolníkem s celou svou družinou, od níž všichni obdrželi posvěcení? Proto buď ať stanoví jiný pojem pro zevní formu církve, anebo – ať jich je kolik chce – budou od nás pokládáni za schizmatiky, kdo se dali vědomě a ze své vůle vysvětiti od kacířů. A kdyby nikdy předtím nebylo bývalo známo, že se církev neváže na vnější nádheru, mohou nám býti postačujícím důkazem oni sami, kteří se chtěli pod oním honosným názvem církve tak dlouho vysokomyslně vemluvit v přízeň světa, třebaže byli zhoubným morem církve."

Převzato z knihy „Instituce učení křesťanského náboženství“.

Sledujte na Facebooku


sobota 1. srpna 2015

Nové Windows 10 jako pandořina skříňka. Musíte povinně aktualizovat? A víte, jaká data o vás sbírají „hoši“ z Microsoftu? A jak to všechno vypnout?

Je to několik dní, co vyšel dlouho očekávaný konglomerát toho „nejlepšího“ z předchozích 2 operačních systémů od Microsoftu – Windows 10!

Prozatím to vypadá, že byla nová „okna“ přijata se značným úspěchem, obavy však vzbuzuje nová politika Microsoftu. Standardně totiž „okna“ odesílají spoustu dat, a to včetně osobních údajů jako historii lokací, data ze zpráv, kalendář, kontakty a Bůhví co ještě!

O to jsou obavy právoplatnější, jelikož Microsoft  vydává systém jako službu, což jim umožňuje vypustit ven nikoliv definitivně hotový systém, nýbrž jakousi verzi, kterou mohou nadále upravovat pomocí aktualizací. Ty jsou navíc v balíčku Home povinné a nelze je standardním způsobem odmítnout!

Povinná aktualizace systému

V edici Home je aktualizace systému povinná (u Professional nikoliv) a nelze jí běžným způsobem vypnout. V klauzuli licenční smlouvy pro konečné uživatele je jaksi „mimochodem“ uvedeno: „Akceptováním této licence souhlasíte s přijímáním těchto typů automatických aktualizací bez dalšího upozornění.

Díky nové politice Microsoftu a autoritativnímu systému aktualizací u edice Home, může mít zákazník právoplatné obavy, že systém bude třeba po několika měsících značně odlišný od toho, který si koupil. Zásadní problém však je, že tento koncept bere část kontroly nad systémem uživateli a dává jí „chlapcům“ z firmy Microsoft. 

Ztráta kontroly nad systémem

U předchozích Windows měl zákazník možnost vypnout aktualizace u všech edic systému. Zdá se, že Microsoft přechází na novou strategii zejména kvůli častým problémům se systémy, které zůstávaly dlouhodobě neaktualizované a stávaly se tak často snadnou kořistí pro počítačové viry či „malware“ (škodlivý počítačový program) různého typu. 

To ale není problém Windows, přestože by mohli mít pevnější zabudovanou ochranu, ale nezodpovědných uživatelů, kteří se nestarají o svůj systém. Automobilová firma Ford není zodpovědná za to, že má zákazník poškozený lak vozidla, když se o něj nestaral požadovaným způsobem. 

Microsoft to ale vidí jinak! A stejně jako zbytek světa má pocit, že musí své uživatele vychovávat, a tak jim sebral kus kontroly nad systémem a dal jej „skutečným odborníkům“, kteří se budou o stav „oken“ starat lépe než domácí „nevzdělaní“ uživatelé. Důvěřujme hochům z Microsoftu!

Ztráta soukromí uživatelů

Větší problém nastává u nové politiky soukromí. Při instalaci „oken“ máte standardně zvoleno možnost expresivního nastavení. Proto je dobré si všimnout tohoto nenápadného tlačítka pro možnosti pokročilého nastavení. Vidíte dobře?

A zde se již nacházejí podrobnosti o tom, co by váš systém dělal, kdyby jste jej ponechali přednastaven od „střelců z Microsoftu“.
Kluci z Redmondu tak mohou získat vaší internetovou historii při používání nového prohlížeče Edge, pakliže necháte aktivní funkci pro přednačítání obsahu stránek. Ještě zajímavější je potom posílání kontaktů a událostí z nového kalendáře, což má údajně pomoci s personalizací vstupu hlasového, dotykového i z klávesnice. Nesmí chybět ani odesílání dat o psaní na klávesnici či dotykové obrazovce – jistěže vše slouží ke zkvalitnění uživatelského prožitku! Snowden nás o tom přece přesvědčil, ne? 

To není vše!

To však není vše! Jako dezert na závěr tu je i systém, který sbírá data, jež souvisí s vaším Microsoft účtem a která jsou dále využita pro systém cílených reklam. Jde o programy, které vybírají reklamy,  jež odpovídají vaším zájmům. Tato funkce je však natolik zásadní, že nelze vypnout v žádném nastavení Windows...  

Jak se z toho po „švejkovsku“ vyvléct?

Co by udělal Švejk? To je oč tu běží! Aneb, jak se z této šlamastiky vyvléct? V prvé řadě je dobré si říct, že i když máte edici Home, existuje možnost stáhnutí doplňku, která ty povinné aktualizace hezky navrátí pod vaší kontrolu.  Dle serveru ZD Net, se tato možnost skrývá v balíčku s označením  KB3073930

Nainstalovali jste již nová „laserová okna“ a máte obavy o své soukromí? I zde existuje možnost, jak systém proměnit z potenciální špehovací stanice na běžný osobní počítač. 

Běžte do nastavení / soukromí a zde především v záložce „Obecné“, ale i v ostatních naleznete funkce, které budete chtít vypnout. 


Především je dobré si vše pořádně pročíst a na základě toho se dále rozhodnout, zda o danou funkci stojíte či ne. 

Nejdůležitější jsou ovšem personalizované reklamy. Překvapilo vás někdy, jak přesně reklamy na internetu odrážejí vaše zájmy? Není v tom však žádné „voodoo“, ale každý reklamní systém se snaží sbírat, co nejvíce informací o tom, co vyhledáváte a podle toho dále cílit reklamy. To samé dělají i nová „okna“. Jenže tuto funkci nelze vypnout v běžném nastavení ve Windows.

Pro vypnutí tohoto systému je potřeba navštívit tuto webovou stránku, kde můžete sbírání dat pro reklamní systém vypnout (pro ještě větší bezpečnost můžete rovněž odebrat Microsoft účet a používat místo něj lokální účet Windows, což by mělo jít nastavit v záložce „uživatelských účtů“ v nastavení Windows)

Není zvláštní, že toto nastavení není přítomné ve Windows? Je vidět, že Microsoftu na tomto systému velmi záleží. Inu – dnešní predátorský svět byznysu je vskutku bojem o přežití a informace hrají klíčovou roli...  

Jaké z toho plyne ponaučení?  

Přestat důvěřovat jakýmkoliv smlouvám a začít číst! Já moc dobře vím, že je to občas otravné, ale je lepší mít přehled o tom, co daný systém dělá než se to dozvědět později, a pak litovat. Dnešní svět začíná až příliš připomínat distopický román George Orwella „1984“. 

A informace, které poskytl Edward Snowden, když se rozhodl pro svůj kontroverzní čin, nás mohou pouze ujišťovat, že soukromí jako takové se stává čím dál tím více cennější komoditou. Namísto toho, aby lidé ctili své soukromí, naučili se jej s radostí odhalovat, a to zejména na sociálních sítích. 

Pak se ale nelze divit, že je tato, kdysi nepřekročitelná hranice, stále častěji překračovaná a ještě horší je to, že lidé si už zvykají. Zdá se, že většina společnosti upadá do jakési letargie či polospánku a nevnímají fakt, že technologie čím dál tím více pronikají do našeho soukromí. 

I nový operační systém Windows, který může být jistě velmi dobrý, obsahuje řadu technologií, které omezují naší osobní svobodu. A to jednak svobodu kontroly nad systémem jako takovým, ale především svobodu mít soukromí. Jak řekl sám Edward Snowden: „Argumentovat, že vás nezajímá právo na soukromí, protože nemáte co skrývat, není rozdílné oproti tvrzení, že se nezajímáte o svobodu projevu, protože nemáte co říct.“

Sledujte na Facebooku
 




 



  

sobota 25. července 2015

Jediný správný způsob, jak se zachovat k utečencům z Islámského státu

Na internetu se poslední dobou objevují dva extrémní názory. První, zastoupen převážně liberály, říká, že bychom měli bezvýhradně přijmout všechny imigranty, které nám přidělí Brusel. Nemáme předpokládat, že jde o „násilníky“ nebo „teroristy“ a máme se zachovat správně – solidárně!

Na druhou stranu je zde i druhý extrémní protipól, jenž předpokládá, že mezi imigranty budou násilníci, protože tuto zkušenost ukazují zprávy ze zahraničí. Zastánci této stranu usuzují, že nám Brusel „nemá co diktovat“.

Mají pravdu liberálové? Je solidární povinně přijímat předem stanovený počet uprchlíků? Nemáme se bát? A co druhá strana? Má nám Brusel právo říkat, koho máme přijmout? Není lepší se vyhnout všem problémům, o kterých slýcháme ze zpráv? Kdo má tedy pravdu? Nikdo!

Je potřeba říci, že oba tyto pohledy jsou nesprávné. V našem případě existuje pouze jediné řešení. Ale nejprve si pojďme vysvětlit, co je špatně ve zmíněných dvou táborech...

Liberální pohled

Falešná solidarita  

Liberálové vidí jako předpoklad, že je solidární poskytnout trpícímu člověku pomoc, když je v nouzi. S tím samozřejmě jako lidé nemáme žádný problém – že? Jenže! Náš případ je jiný. Vysvětlíme si proč. 

Aby byla solidarita solidaritou, musí být dobrovolná. V našem případě Brusel zkrátka rozhodl a my se podle toho máme zařídit. Nejde tedy již o solidaritu, nýbrž povinnost. 

Je to ekvivalentní situaci, kdy žijete v podnájmu a majitel vám nařídí, abyste do bytu nastěhovali jeho rodinu, která se díky záplavám ocitla na ulici. Bude se vám to líbit? Ne! Jde o solidaritu z vaší strany? Nejde! Protože nemáte na výběr. Nemůžete zkrátka odmítnout.

To je první falešný předpoklad. 

Postoj některých křesťanů

Druhý falešný předpoklad je ukryt v naivitě liberálů, ale i některých křesťanů. Zaměříme se především na chybu, kterou často dělají křesťané.

Ano – měli bychom se starat o bližního svého. Ano – je zde mnoho lidí, kteří potřebují pomoci. Ano – měli bychom jim poskytnout pomoc. Jenže při tom nemáme zapomínat na své vlastní lidi! 

Zdá se mi, že někteří křesťané by nejraději otevřeli hranice a nechali sem proudit hromady cizinců, o kterých nic nevíme, takzvaných uprchlíků před smrtí – většinou svalnatých mladých mužů – a přitom zapomínají na své vlastní lidi! 

Takový přístup není křesťanský, to zaprvé. Biblický zákon „miluj bližního svého jako sebe sama“ předpokládá existenci nejen cizinců, nýbrž také vlastních lidí! A kdo je můj bližní? 

Je to ten, co zachovává přesně tento zákon. Můj bližní není vrah ani násilník jakéhokoliv druhu. Toto je patrné i ve vyprávění Ježíše Krista o dobrém Samařanovi.
Lukáš 10:25-37 „A hle, jeden zákoník povstal a zkoušel ho: „Učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?“ 26On mu řekl: „Co je napsáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ 27On odpověděl: „ Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého. “ 28Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ 29On se však chtěl ospravedlnit, a řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní?“ 30Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičům; ti ho svlékli, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli. 31Náhodou sestupoval po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešelho. 32Podobně se tam objevil i levita; když přišel k tomu místu, uviděl ho a vyhnul se mu. 33Ale jeden Samařan na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem. 34Přistoupil, na jeho rány nalil olej a víno a obvázal je, položil ho na svého mezka, zavezl do hostince a postaral se o něj. 35Druhého dne vyjmul dva denáry, dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něj, a co bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet.‘ 36Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ 37On řekl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“  
Tento příběh má totiž dvojí poselství.

  1. Identifikuje, kdo je můj bližní.
  2. A kdo jím není.
Můj bližní je člověk, který zachovává přesně tento zákon, což současně i vylučuje každého, kdo tak nečiní. Vrazi, násilníci a kriminálníci různého druhu nemilují svého bližního, a proto nejsou ani mým bližním. Takoví lidé mají být potrestání. Od toho tu jsou, samozřejmě, soudy. 

Nicméně, je potřeba myslet i na své lidi, proto byli v Izraeli strážní, kteří stáli na zdi a sledovali, zda nepřichází nepřítel. A Bůh zřetelně deklaroval, že když nechají nepřítele projít, tedy nezatroubí, bude krev izraelského lidu na jejich rukou.
Ezechiel 33:6Jestliže by však strážný uviděl ten přicházející meč, ale nezatroubil by na beraní roh a lid by nebyl varován, přišel by meč a zmocnil by se někoho z nich, ten by byl zachvácen pro svou zvrácenost, ale jeho krev budu vyhledávat z ruky toho strážného.
Je potřeba si uvědomit, že satan chodí jako řvoucí lev a hledá, koho by ulovil!
1 Petrův 5:8 Buďte střízliví a bděte! Váš protivník Ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. “ 

Takoví křesťané říkají pouze část pravdy, a to, že máme jistě pomáhat, ale zapomínají na tu druhou stránku věci! Je potřeba mít konzistentní biblický pohled. Je nebezpečné vytrhávat věci z kontextu. Každá mince má dvě strany. A co druhý pohled?

Konzervativní pohled

Žádná solidarita

Konzervativní pohled jasně identifikuje, že nejde o pravou solidaritu, nýbrž o nařízení Bruselu. Zároveň však odmítá jakoukoliv pomoc, protože, než aby riskoval problémy v budoucnosti, raději odmítne podstupovat jakékoliv riziko. To není ani falešná solidarita, to je „žádná solidarita“. 

Není správné, aby nám Brusel diktoval nějaké kvóty, ovšem, není správné ani díky této diktatuře a potenciálním problémům, rezignovat na jakoukoliv pomoc lidem, kteří jsou opravdu v tísni. Přestože se mezi ovcemi mohou nacházet i vlci, nebudeme přece za to trestat i ty ovce. 

Ano – je pravda, že mezi přistěhovalci budou skoro jistě lidé, kteří nemají dobré úmysly. A také je pravda, že máme myslet, v prvé řade, na bezpečí svého národa. Avšak – je špatné kvůli tomu rezignovat na pomoc absolutně! 

Skoro se zdá, že tento pohled je obrácený předchozímu pohledu. Pojďme se podívat na jediné správné řešení. 

Jediné správné řešení

Takové řešení se zakládá na následujících předpokladech:
  1. Je správné pomáhat bližnímu svému.
  2. Je správné střežit svůj lid před „mečem nepřítele“.
  3. Solidarita, aby byla solidaritou, musí být dobrovolná.
Z kombinace všech tří předpokladů vyplývá jediné řešení: 

Je správné pomáhat bližnímu svému, a proto je správné přijmout přistěhovalce. 

Je správné střežit svůj lid před „mečem nepřítele,“ a proto je správné, aby byl pobyt utečenců omezen časem, prostorem, kriminální bezúhonností a podmínkou spolupráce.

Solidarita, aby byla solidaritou, musí být dobrovolná, a proto se toho musí ujmout církev.

Abychom zajistili bezpečnost našeho lidu, musí být pravomoc utečenců omezena podmínkou spolupráce, kriminální bezúhonnosti, prostorem, kde se mohou pohybovat a omezeným časem pobytu, dokud se situace na mezinárodní scéně nezlepší nebo se nenajde ideálnější řešení. Tak jedině lze předejít problémům a současně uspokojit bezpečí lidí, kteří utíkají před smrtí, protože, jestliže doopravdy utíkají před smrtí, přijmou takové podmínky s radostí. Já bych to udělal. 

A kdo to má všechno zajistit? Máme „povinně přijmout cizí lidi do svého bytu“? To není žádná solidarita, ale nařízení. A zde přichází na řadu církev. Toto přesně spadá do kompetence církve, která má ukázat světu, že se stará o bližního svého, že je schopna provádět nesobecké oběti. Církev má hodně svých vlastních zdrojů, ale ještě více solidarity má u věřících, kteří jistě také rádi pomohou. 

Toto je jediné správné řešení situace. Cokoliv jiného se skrývá buď za falešností solidarity nebo nemá solidaritu žádnou. 

Není správné, aby jeden tábor napadal druhý, protože v obou táborech je kus pravdy. Je naopak potřeba si uvědomit, že zde existuje konzistentní a rozumné řešení daného problému. 

Křesťané by si měli uvědomit, že není křesťanské soudit své bratry na základě něčeho, co není ani pravá solidarita, když mají pravoplatné obavy. A ti, co mají obavy, by neměli za své obavy před „vlky“ trestat opravdové ovce, které se mezi nimi skrývají. 

 Jakási vyrovnanost se skrývá i ve zdánlivě nesouvisejícím verši Bible: „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a prostí jako holubice.

Sledujte na Facebooku